Přestože THE RAYS OF THE SUN existují již nějaký ten pátek, jejich diskografie čítá nemalé množství demo nahrávek a během let koncertování si dokázali vytvořit určité renomé, k vydání plnohodnotného alba dochází teprve letos. Kapela, ostatně jako mnohé další v českých luzích a hájích, vyšla původně z tradičních doom metalových kořenů a záhy si vymezila jednoznačné hudební mantinely, které byly nakonec ukotveny v rockověji pojatých vodách.
Obsazení aktuální kotoučku je z jedné třetiny doplněno skladbami z předchozího promo CD „Follow copy“ a nutno dodat, že jak kompozičně tak i produkčně jde o přímou návaznost bez výraznějších změn, což je škoda. Avšak k tomu, aby dokázali vykouzlit lehce podmanivé melancholické nálady, jim stačí základní nástrojové obsazení a střídání nápaditých akustických pasáží s letargickými motivy a ostře se zařezávajících kytar, jenž tvoří základní kostru téměř všech skladeb a současně působí jako výrazný poznávací prvek.. Na druhé straně ovšem hrozí nebezpečí, že právě tato uniformní jednolitá struktura se po několika posleších stane nevýraznou. Mírně z tohoto rámce vybočuje snad jen poslední skladba „Podzemí“ s lehce nadneseným folklórním motivem. Po kompoziční stránce si ovšem kapela počíná zcela sebejistě a léta zkušeností jsou přece jen znát. O líbivé momenty, propletence riffů a melodických motivů není přílišná nouze a navíc každé skladbě dokázali hudebníci vtisknout jistý stupeň posmutnělé naléhavosti a současně zklidňující letargie. Snad nejblíže lze jít pro srovnání ke starším nahrávkám jihomoravských SAD HARMONY, jejichž skladby oplývají podobně emotivním nábojem a naléhavou sdílností.
Co bohužel zčásti strhává jinak i po instrumentální stránce zajímavě znějící nahrávku do roviny šedivé mónotónnosti, je nepříliš vydařená produkce. Právě díky ní ztrácí skladby na dynamičnosti a gradaci, velmi často jsou takto pohřbeny okamžiky, jež by v opačném případě dokázaly zvýraznit nosné motivy a melodické linky. Chybí šťáva, odpich. Výhrady lze mít i k vokální složce, a přestože procítěný zpěv Michala a jeho partnerky k hudbě výborně pasuje, i tak často převažuje nejistota v kramflecích doprovázená podivná anglickou výslovností.
THE RAYS OF THE SUN mají osobité kouzlo a umí psát hudbu, která vás sice prozatím neposadí na zadek, ale rozhodně neurazí a může zpříjemnit nejeden podzimní den. Kapele však stále cosi podstatného chybí a zmíněné nedostatky ji prozatím strhávají spíše do průměru.